Doprava se významně podílí na uhlíkové stopě. Vzhledem k tomu, že se světové vlády zavázaly k dekarbonizaci lodní dopravy, hledají lodní společnosti způsoby, jak snížit své emise. Jednou z možností je využití síly větru, které bylo oblíbené již před vynálezem paliva. Má tato myšlenka šanci na úspěch? Pokusili jsme se to pro vás zjistit.
Lodní doprava musí snížit emise uhlíku
IMO stanovila cíl snížit do roku 2050 emise uhlíku v lodní dopravě na polovinu a poté je postupně odstranit. Velké lodní společnosti proto hledají řešení, jak k tomuto cíli přispět. Kromě řady možností, které zahrnují snížení rychlosti lodí, využití zemního plynu nebo přechod na vodík, přišli někteří rejdaři s nápadem využít sílu větru.
Tento způsob byl známý zejména v minulosti, kdy se námořníci přepravovali po moři na plachetnicích. S vynálezem pohonných hmot byl však tento systém zcela opuštěn a byly nalezeny nové, efektivnější a především rychlejší způsoby přepravy zboží. Rostoucí emise CO2 však nutí přepravce hledat i netradiční řešení a několik známých přepravních společností v současné době pracuje na vývoji a výrobě lodí, které využívají k plavbě sílu větru.
Jak budou nákladní lodě využívat sílu větru?
V současné době se několik světoznámých dopravců snaží najít řešení, jak využít sílu větru ve svůj prospěch. Lodě jednotlivých dopravců se liší svou konstrukcí, ale také použitou technologií. Zatímco někteří přepravci jsou stále ve fázi vývoje a výzkumu, přední zemědělská skupina Cargill plánuje zahájit testování lodi pro přepravu suchého nákladu. Testování by mělo začít v prvním čtvrtletí roku 2023 a loď bude obsahovat dvě větrné plachty. Autoři projektu očekávají, že využitím síly větru se sníží emise až o 30 %.
Dalším známým projektem je projekt Jorne Langelaana, v jehož rámci se spolu s dalšími organizátory snaží oživit 164 let starý design nizozemské kliprové lodi Noach. Nová plachetnice se jmenuje EcoClipper500 a v současné době se shromažďují finanční prostředky na její stavbu. Nová loď poháněná větrem by měla mít více než 929 m² plachet a unést 500 tun nákladu.
Při výrobě lodi vzniká přibližně 1 200 tun emisí uhlíku, což při předpokládané životnosti lodi 50 let znamená uhlíkovou stopu dva gramy CO2 na tunokilometr přepravovaného nákladu. Ve srovnání s dnešními moderními kontejnerovými loděmi je to pouze jedna pětina. Nevýhodou však je, že oproti 500 tunám nákladu mohou velké kontejnerové lodě přepravovat až 50 000 tun nákladu a mohou se pohybovat až dvakrát rychleji.
Na stavbě dopravní plachetnice pracuje také kanadská společnost Sail Cargo, která veřejnosti představila svůj koncept dřevěného škuneru s názvem Ceiba. Její hlavní předností je lepší manévrovatelnost a využití obnovitelných zdrojů. Loď má zatím v plánu pouze komerční plavby a teprve se ukáže, zda bude někdy využívána k mezinárodní přepravě zboží.
Společnost Wallenius Marine představila veřejnosti také nový koncept nákladních lodí s názvem Oceanbird. Společnost navrhla křídlové plachty, které připomínají křídla letadla. Budou vyrobeny z oceli a kompozitních materiálů, jejich výška se má pohybovat kolem 40 metrů a největší výhodou je možnost otáčení o 360 stupňů a také funkce skládání v případě potřeby. Tento netradiční systém by měl být součástí nových lodí, ale zároveň by měl být použitelný i pro stávající lodě. První loď založená na konceptu Oceanbird by měla být uvedena do provozu v roce 2026.
Mezinárodní přeprava se společností Infinity Forwarding
Hledáte spolehlivého dopravce pro mezinárodní přepravu? Naše spediční společnost Infinity Forwarding poskytuje komplexní přepravní služby po celém světě. Stačí nám zaslat e-mailem podrobnosti o zboží, které má být přepraveno, a my pro vás připravíme nezávaznou nabídku ZDARMA.
